Dánský film Chlast Kristýnu šperkové rozčarovat.
Dánský Chlast je jedním z nejlepších filmů roku, ale KRISTÍNA šperkové byla rozčarovaná, když ho viděla.
Vztah, jaký měli hrdinové filmu, čtyři středoškolští učitelé k alkoholu, nenesl podle ní ten správný odkaz. Když se napili, šlo jim všechno lépe. Což je dost velký rozpor s daty, s nimiž roky pracuje.
Kristína Šperková žije ve Stockholmu a je prezidentkou mezinárodní organizace Movendi International, zaměřené na prevenci užívání alkoholu. V rozhovoru pro SME mluví o tricích Švédů, jak zabránit nadměrnému požívání alkoholu, o boji s alkoholovou loby io malých posunech v církvi, která si postupně uvědomuje, co to znamená pít víno na mši.
Vy doma nemáte alkohol?
Ne. Ale já se nemusím přemlouvat k tomu, abych abstinovala. Pití alkoholu mi nikdy nebylo přirozené. Jelikož jsem ještě žila v Šali, v každé rodině byla barová skříňka se zrcadlem, kde byly láhve a sklenice, ai my jsme takovou měli.
Ale byla stále méně zaplněná. Mama nepila vůbec, otec se dal na zdravý životní styl a už na vysoké škole se věnoval józe.
Samozřejmě, v dospívání jsem byla alkoholem obklopena, ale protože jsem hrála házenou a chtěla jsem být profesionálka, vyhýbala jsem se mu.
Věděla jsem, že má negativní vliv na tělo, navíc otec mojí mámy byl alkoholik, takže jsem si alkohol spojena s ničím pozitivním.
Nestál mi za chvilkové rozptýlení.
No a později, když jsem se věnovala prevenci, mi už alkohol s mým životem vůbec nešel dohromady. Nenarodili jsme s tím, že bychom ho potřebovali, tak proč bych ho pila?
K Slovenské folklóru patří, že člověka donekonečna přesvědčují, aby se napil, i když jednoznačně řekne, že nechce pít. Jak je to ve Švédsku, nechají vás na pokoji?
Pohybuji se v kruzích, kde se to toleruje. Neprehovárajú mě. Ano, byla jsem už v situacích, kdy to lidi zaujalo a vyptávali se mě, neboť zde má každý na alkohol názor, zda má být více zdaněn, nebo ne, je to často téma soukromých debat. Většinou to rychle přešlo do obecné roviny, přestalo se rozebírat to, zda ho já chci a proč ho odmítám.
Lidé však mají i jinou zkušenost, protože přece jen, ve Švédsku je alkoholová norma vysoká. Někteří se bojí prvního rande, právě proto, že nevědí, jaký vztah k alkoholu bude mít ten druhý. Vědí, že mu budou těžko vysvětlovat, že oni pít nechtějí.
Ve Skandinávii je státní monopol na prodej alkoholu, nakupovat se dá jen na vyhrazených místech a ve vyhrazených časech. Jak to Švédové přijímají?
Důvěřují tomu. Monopolu důvěřují nejvíce ze všech institucí a je to i nejoblíbenější státní instituce.
„Nelze popírat, že lidé pijí alkohol. Ale často se ptám, když filmy dívám: opravdu ho museli v této scéně pít? Někdy by mohly být filmaři tvořivější. Pokud chtějí zobrazit někoho, kdo je v depresi, mají i jiné možnosti než jen ilustrování alkoholem. „
Kdysi měli monopol na výrobu a distribuci, to však pro regulaci v Evropské unii padlo. Monopol na prodej se zachoval, je součástí programu na ochranu zdraví.
Kdyby to teď chtělo zavést Slovensko, bylo by to velmi těžké – právě proto, že se musí respektovat volný pohyb zboží i obchodní soutěž.
Švédsko mělo výhodu, že tu už něco takového bylo zavedeno, a alespoň část z toho se jim podařilo zachovat.
Nechtějí mít Švédové snadnější přístup k alkoholu, když tak rádi pijí?
Většina ne. Některé politické strany se snaží vytvořit prostor pro maloobchod, chtějí pomoci malým producentem. Dnes se jejich produkty mohou dostat do monopolu, ale nemohou svůj alkohol prodávat sami.
Monopol je velmi dobře promyšlený. Má poměrně dobrou síť, je dostupný téměř v každém městě, ale jeho interiér je navržen tak, aby v něm zákazníci strávili co nejméně času.
